PANDEMIE
Fp 6, 6 O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním.
Zajímavá apokalypsa, která nás z domu nevyhnala, ale právě doma uzavřela. Zůstalo jen fyzické ohrožení našich životů. Jsme uzavření ve své komfortní zóně, nic nám nechybí, není nám zima, nemáme hlad, nikdo nás nehoní ani neohrožuje.
Největší hrůzou je to, že se nám skoro nic neděje, kromě toho, že kolem nás umírají lidé. Možná z toho, co se děje, nám chce naskočit deprese, ale vím, že deprese Ježíše nesnese. Tak pojďme hledat Jeho přítomnost, Jeho Slovo. Přes všechny restrikce, zákazy a příkazy se cítíme jako ve vězení – a to je to, co nám vadí.
Nemůžu jít, kde chci, nemůžu si koupit v obchodě, co chci, a teď si už nemůžu ani zaběhat, kde chci a jak daleko chci. Když jsme měli „svobodu“, v rozhodování, také jsme si nemohli koupit, co jsme chtěli, ale kupovali jsme podle limitu naší peněženky nebo bankovní karty. To se však dalo snést, to byl náš problém, který jsme chtě nechtě museli řešit tak, aby nás nedoběhla exekuce.
Dnešní provizorium nám však vadí právě proto, že změna není v naší moci, nemůžeme se rozhodovat, jak chceme, a musíme se tedy podřídit. Já bych řekla, je to takové pomalé umírání našeho „já“, našich choutek a našich představ (a objevování něčeho nového).
Tolik toho nemůžeme, ale toho, co můžeme, je stále dost. Můžeme zavolat našim známým nebo těm, kteří jsou sami, aby netrpěli samotou, můžeme povzbuzovat druhé lidi, naslouchat jim, modlit se s nimi a dávat jim naději skrze Ježíše Krista.
Ještě máme jednu velkou možnost, jak pomoci naší zemi, svému okolí, ale také k ukončení všech restrikcí, které tlačí každého člověka, které tlačí tento národ a celou zemi. Přesto, že jsme zavřeni doma, náš boj v duchovní oblasti pokračuje a může být intenzivnější, než byl, protože nám zůstává čas, který jsme předtím věnovali naším soukromým libůstkám.
Modleme se a vyznávejme naše slabosti, slabosti našich rodin, lži, pýchu, nečestnost našich politiků. Vejděme do pokání za náš národ a vzývejme našeho Pána. Modleme se za naši zemi, modleme se za všechny nemocné lidi, také za lidi, kteří se o ně starají. Spojme se v duchovním boji, proti všem mocnostem zla, v autoritě jména Ježíše Krista. Vyvyšujme jméno Ježíš, protože v tomto jménu je Boží moc, kterou nám Bůh dal.
Není to jen pandemie nemoci, ale pandemie mylných myšlenek, které bourají lidskou důvěru a nahánějí lidem strach. Je to pandemie nedostatku víry, důvěry, pandemie strachu a zoufalství. Pandemie zkoušek a proher, pandemie tmy, která lidi žene do vzpoury nedodržování příkazu vlády.
Vsaďme na pevný kurz, postavme se na pevnou Skálu a žádná bouře nás nevyvrátí ani nezastraší. Bojujme modlitbami s Pravdou – za pravdu v naší zemi.
2 Pa 7,14-15 Ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, budou se modlit, hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, opustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi. Moje oči budou otevřené a moje uši pozorné k modlitbě z tohoto místa.
Alena Šelongová
