Jak mně Boží slovo „obživlo“

Asi máte podobné zkušenosti… Třeba čtete Bibli – a najednou se vám jeden verš či pasáž jakoby „rozsvítí“ a mluví přímo do vaší situace, k vám osobně. Nebo jindy vám Bůh připomene něco z Bible, co možná ani nevíte, že znáte, a zase je to jakoby „ušité na míru“, přesně to koresponduje s tím, co právě prožíváte.

Moje svědectví je jako šňůrka perliček. Jednotlivé příběhy. Proměna věčného a obecného Božího slova, jak je máme zapsané v Písmu, ve Slovo aktuální a osobní, ta se udála za různých okolností. Teď bych tu chtěla některé ty perličky s vámi, k Boží slávě, sdílet. Jen stručně, aby to nebylo příliš dlouhé. Všechno, až na poslední dva případy, se to událo za hluboké totality.

1. Pána Ježíše jsem přijala již před časem, ale chybí mi „jistota spasení“ – jistota, že kdybych teď zemřela, půjdu do nebe. Bratr, který mi v tomto slouží, už je skoro bezradný, a tak mi přináší krabičku s biblickými verši, abych si vytáhla… Tento způsob zrovna nedoporučuji aplikovat, nicméně Pán je dobrý a naplňuje v tu chvíli i tuto moji potřebu. Je zde mnoho různých veršů (jak vidím později) a oba dva, které si nyní vytahuji současně, mě silně přesvědčují o tom, že Pán mně odpovídá a o mém spasení mě ujišťuje. Posuďte spolu se mnou:

A já vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, abyste jedli a pili za stolem mým v království mém… L 22,29-30

Ale tento, poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. A protož i dokonale spasiti může ty, kteří přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. Žd 7,24-25

2. Mám čtrnáct měsíců starého syna a dvouměsíční dceru a právě trpím atakem devíti ledvinových kolik v jednom týdnu. Hned vidím některé věci, které je nutné v mém životě změnit, a činím pokání. Při dvouhodinovém záchvatu je bolest tak intenzívní, že se mi skoro chce zemřít. Kvůli kojení nedostávám analgetika. Manžel se za mne modlí. Voláme vedoucího naší ilegální charismatické skupinky, aby se modlil a mazal mne olejem. Kromě vyžádaného mi ještě přináší Boží slovo, jehož druhá část se mi posléze stává osobním životním heslem.

Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé. Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.  Kz 9,7-8  

Další den cítím v postižené oblasti jen velmi mírnou přetrvávající bolest. Chválím Pána, že s tím, zač jsme se modlili, už jednal. Odpoledne bolest odejde a již nikdy víc se nevrátí… ! I pozdější vyšetření jsou negativní. Haleluja!

3. Dozvídám se, že jedné paní z domu zemřelo jediné dítě – dvouletý chlapeček. Náhle, na nádor na mozku. Maminka ho vozila na kočárku, zrovna tak neobyčejně něžné děťátko, a najednou chodí sama. Nedovedu si představit tu bolest rodičů. Otci kondoluji, když mu předávám u mě zanechané pohřebné – složenku s vyčíslenými rozepsanými částkami… Můj syn je stejně starý. Vím, kde je teď jejich chlapeček. Jak ale sdílet naději, která přesahuje smrt, s touto milou paní? Přistěhovali jsme se do domu, ve kterém bydlí mnoho policajtů a estébáků. Zdráhám se svědčit. Tu jsem ale konfrontována s biblickým slovem, které mluví jednoznačně: 

Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. (Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.) Kz 11,4  

Když sousedku potkám, říkám jí: „Modlím se za to, aby vás sám Bůh potěšil ve vašem žalu, tak jak jenom on to dovede…“  A ona na to: „Děkuji, já taky věřím“. (Je z Moravy… )

4. Žijeme v období tzv.„studené války“, se strachem (biblicky nelegitimním), co přinese budoucnost. Nevíme, zda nás nečeká vězení, odloučení od dětí, známe precedenty z minulosti… Říkám si, že kdybych šla na smrt, má poslední modlitba by byla, abychom se se všemi našimi dětmi v nebi setkali, aby ony poznaly Pána a v životě mu patřily. Komunistický režim nutí vojáky k přísaze, že půjdou do války za zachování stávajícího společenského systému, kdyby byl tento ohrožen. To si vybavuji, když se nám narodí další dítě, chlapec… Avšak i do této situace mi zazáří světlo Božího vysvobozujícího slova. Čtu ho na vystřiženém kolečku ze Sunaru, kde na lícové straně je fotografie miminka. Používá ho jako záložku v Bibli má sestra na skupince, která obrázek s veršem dostala před časem od svého, tehdy, snoubence. (J+D, děkuji, možná ani nevíte, jak moc mi to v tu dobu pomohlo…)

Nebudou pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. Iz 65,23

5. Konečně jsem se dočkala! Děti vyrostly už natolik, že je můžeme svěřit prarodičům a sourozencům v Kristu a udělat si dlouho plánovanou dovolenou. Oficiálně navštívíme manželovu sestru – proto nemusíme čekat na příslib, je v zahraničí legálně, vdaná, ale ve skutečnosti chceme navštívit v západní Evropě sourozence v dalších čtyřech zemích, když už jednou budeme „za čárou“. Moc se těším. Už máme tranzitní víza i směněných pár korun kapesného. Vracím se domů po nábřeží. Dole na náplavce leží uhynulá labuť – divný, smutný pohled. Nepřítel mi šeptá: Takhle dopadnete… Víme, že někdy se nepohodlných lidí režim zbavuje nenápadně, za hranicemi – a my pojedeme ve Švýcarsku po horských silnicích… Známe případ bratra Rudka, k jehož plánované likvidaci byla vyslána lokomotiva… Radost střídá strach. A tak doma sahám po anglické příručce a hledám biblické slovo ohledně zaslíbení bezpečí. Je tu jedno zrovna pro cesty:  

A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, co jsem mluvil tobě.  Gn 28,15  

Toto slovo si přisvojuji a vyznávám. Zase zakouším Boží pokoj. Hospodin mi teď dává touhu mého srdce. Znovu se raduji. Vyjíždíme, prožíváme krásný čas Božího požehnání – obecenství s příbuznými podle těla i sourozenci v Kristu, Boží ochranu a zaopatření… a ve zdraví se vracíme domů, ke svým dětem, ke své rodině i společenství.

6. Procházím těžkou rodinnou situací. Pro útěchu hledám lístek od dcery, který jsem si vložila do Ekumenické bible. Dřív než ho najdu, oči mi padají na verš:  

Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.  Ž 68,10  

Tento verš neznám. Hledám místo v Kralické bibli. Takhle to znám. Ověřuji i v překladech anglických a zjišťuji, že zrovna zde je to v „kraličtině“ špatně přeloženo (i když obsahově to biblické zvěsti neprotiřečí). Obvykle čtu kralický text. Tak proto jsem zde hledala lístek, abych tady našla i verš, kterým mne Pán potěšil více a trvaleji. V následujících dnech, měsících a rocích je pro mne stále aktuální…

7. Je pár let po revoluci. Potkávám bratra v Kristu, kamaráda z mládí. Zabývá se prodejem produktů Herbalife od jejich začátků zde u nás a evidentně si dost vydělal. Teď přibral něco nového, podobného, co v naší zemi teprve začíná, a „lanaří“ mne pod sebe příslibem poměrně snadného a rychlého výdělku díky výhodnému postavení na začátku, slibuje mi pomoc, radu. Peníze bych potřebovala, ale nemám v tom pokoj, nesedí mi nabízet a vychvalovat něco, o čem nejsem přesvědčená… Jsem zmatená i trochu omámená jeho nabídkou. Tento neklid však netrvá dlouho. Další den ráno pokračuji v četbě Jeremiáše. Zrovna je to kapitola, která mi dává tak jasnou, jednoznačnou odpověď a vrací ztracený pokoj. Díky Pánu! Posuďte sami:

Takto praví Hospodin: Aj, což jsem vystavěl, já bořím, a což jsem vštípil, já pléním, totiž všecku zemi tuto. A ty bys hledal sobě velikých věcí? Nehledej. Nebo aj, já uvedu bídu na všeliké tělo, dí Hospodin, ale dám tobě život tvůj místo kořisti na všech místech, kamž půjdeš. Jr 45,4-5

Co dodat? Význam, váhu, vzácnost Božího slova nebudeme v této časnosti nikdy moci plně pochopit, docenit. Na druhé straně ale pociťuji, že Boží Slovo oceňujeme jen velmi málo, hluboko pod našimi možnostmi. Mě, žel, nevyjímaje…                      

Vaše sestra Daniela